DoporučujemeZaložit web nebo e-shop

Rozpačitý začátek po 23.5.1915

Rozpačitý  (a krvavý)  začátek po 23.5.1915

Poněvadž se elity té doby navzájem dobře znaly (nacházíme se na sklonku feudální éry, kterou Velká Válka definitivně ukončila), Rakousko o jednáních Italů s Anglií dobře vědělo a na útok se se v rámci možností - zejména od jara 1915 -  horečně připravovalo.  Potenciální frontu zamýšlelo obsadit převážně jednotkami domobrany, což se v případě hor ukázalo být dobrou volbou, poněvadž místní muži znali dobře lokální podmínky i rozmary počasí , a dokázali se s nimi vyrovnat.  Regulérní jednotky byly vázány na Balkánské a Ruské frontě a zejména taktického dělostřelectva  se nedostávalo.. Ale také veškeré materiální podpory. Ještě jakžtakž organizovaně došlo k vyklizení válečných zón od civilního obyvatelstva (např. lidé z oblasti Riva del Garda a Ledro byli posláni na kladensko) a do budoucích pozic vojáci doslova dobíhali na poslední chvíli..

Italské jednotky se vrhly do útoku tu rozpačitě, tu s velikou vehemencí, ale výsledek byl až na vyjímky vždy stejný - postoupili jen tam, kam je Rakušané sami pustili (ústup do lépe bránitelné pozice), vždy jen o pár kilometrů. Pevnosti ve strategických průsmycích a ústí Alto Adige u Roveretta splnily svůj účel bezezbytku - byť byly rozstříleny namaděru : zadržely úvodní nápor a rozmělnily jej do šíře fronty v naprosto nebývalých podmínkách hor a horských planin, kde se do/od té doby nikdy nebojovalo. Italové stupňovali útoky a nasazovali stále více elitních jednotek Alpini do nesmyslných masakrů, jejihž výsledkem bylo  dobytí pár set metrů země a ztráta nejlepších (=dobře vycvičených vojáků a důstojnictva). A také úpadek morálky všech horkokrevných Italů jdoucích splnit svoji svatou povinost "per la patria"..

Kapitolou o sobě samou byly bitvy na Soči, zejména dole v Přímoří (Hermada), na Krasu a u Gorice. Zatímco v horách - bez dělostřelectva a s problematickým zásobováním - Italové pomalu zatlačovali protivníka do vnitrozemí díky početní a materiální převaze (např Adamello, Sextén, Krnské pohoří na Soči); na planině 7obcí a dole v nížinách se válka proměnila v zákopové vraždění srovnatelné se západní frontou. a situace se rychle měnila v patovou. Na podzim 1915 v zásadě ustaly územní zisky a špatné počasí + rychlá a nebývale tuhá zima donutila obě strany k inženýrské činnosti, kt. dotčená území nikdy předtím (ani potom) už nezažila: budování cest, mostů, tunelů, ubikací, dělostřeleckých pozic, lazaretů, úzkokolejných železnic, atd.. prostě k logistické činnosti  namísto válčení. Mrazy a laviny pak fakticky proměnily válku v boj o přežití.

 

Italská fronta, otevřená s ročním zpožděním však přece splnila svůj účel - začala vázat vojenská potenciál Rakouska, zastavila postup v Rusku a hlavně - zvýšila požadavky válečné mašinerie na týl a zrychleně vyčerpávala hospodářský potenciál týlu. Centrální mocnosti (zatím ještě měly z čeho) začaly horečně připravovat rozhodující úder - Němci u Verdun a Rakušané slavnou "Trestnou výpravu". Karty byly rozdány.

Válka která měla skončit do vánoc 1914 se začala vléci a do týlu se vraceli z fronty mrzáci, kteří vyprávěli těžko uvěřitelné věci.