GRANDE GUERRA-po stopách "VÁLKY NA ITÁLII"1915-18

 
č.9:NP Val GRANDE+LAGO MAGGIORE: Linie kde se nebojovalo + jezero z románů E.M.REMARQUEA + E.HEMINGWAYE
                       "skororumunská" polonina v Itálii...  

   Nad Velkými Italskými jezery vede jedna kuriózní linie Velké Války - kuriózní proto, že se na ní nikdy nebojovalo. Vrchní velitel italské armády ve Velké Válce, gen.Cadorna (který byl vojenskou odborností z mládí ženijním důstojníkem a specialistou na opevňovací práce), ji nechal postavit ze strachu, že neutrální Švýcarsko pustí přes své území Němce, aby vpadli Italům do zad. Také Francouzi, nakonec spojenci Italů v první válce, se obávali, že by si Německo mohlo vzít příklad z Napoleona - ale v obráceném směru.
              Kuriózní síť desítek kilometrů zákopů záchytné linie, silnic  a vojenských staveb ve volné krajině nás vrací zpět do časů Grande guerra, Velké války.... Byvšími vojenskými chodníky, cestami, zákopy, pozorovatelnami, pevnostmi, stanovišti baterií, ubikací, velení a trénu po stopách - naštěstí - nikdy neotevřené fronty.

      Také nečekaně krásnou a divokou přírodou , bez barů, lanovek,  hotelů - v Alpách nevídáno ! 

            A případně Národním Parkem  Val Grande, se kterým  Cadornova linie sousedí.              

           Putování bojovými postaveními + pevnostmi v připravované Cadornově obranné linii z let 1916-17 ve vybraných úsecích, s výkladem a komentářem + volitelný 3denní horský přechod v rámci tématu navíc.  Volitelně lze přidat / zaměnit trek v NP Val Grande .  Den nebo více u jezera. Fakultativní vyhlídkový výlet lodí.

      Nejen za válečnou minulostí, též za PŘÍRODNÍMI KRÁSAMI národního parku a celé oblasti!

               Snadná až vytrvalostní VHT turistika NALEHKO, či se střední zátěží (beze stanu) vybranými trasami k vybraným cílům.  Dobrými cestami, s obtížností dle kondice a skladby účastníků. Kulturně-historické  zajímavosti, muzea v přírodě. Spaní: bivaky, chaty, kempy - ve vlastním stanu. Náplň lze upravit dle dohody. Zůčastnit se mohou v zásadě všichni, koho neporazí výstup na Milešovku za 60min. Vějšinou jednodenní výlety; na přání je možné připravit několik 2 a vícedenních tras.

               Doporučuje se provést návštěvu v okrajových měsících (květen - pol.června a září - pol.října) kvůli příjemnějšímu počasí a vyprázdněnosti exponované oblasti !

MOŽNÁ NÁPLŇ:
  A) Jedno-2denní výlety k památkám a určitým úsekům:   uprostřed pozic , u kaveren, v zákopech, dělostř.pozicích, trasami po byvších stezkách a mulateriích, s podrobným výkladem

 B) Vícedenní přechody - okruhy určitmi úseky : Kompletní 2-4denní přechody ucelených úseků linií obránců a útočníků, trasami po byvších stezkách a mulateriích s podrobným výkladem 

 C) Vícedenní  okruh úsekem NP Val Grande : Kompletní 2-4denní přechody zvolenou trasou byvšími pasteveckými stezkami v nádherné přírodě parku - byvšími pasteveckými stezkami 

BONUS NAVÍC:  den u jezera, volitelná vyhlídková jízda lodí

 

CADORNOVA ZÁCHYTNÁ LINIE:      V příhraniční oblasti Lago Maggiore byla v letech 1916-7 intenzívně budována záchytná obranná linie proti potenciálnímu útoku ze Švýcarské (byť neutrální, ale německy mluvící) strany. Zrádci se obávali zrady...
       Konkrétně : Italové - kteří zradili v 15tém roce svoje smluvní spojence z Trojspolku, Rakousko-Uhersko a Německo, porušili neutralitu i spojenectví a přidali se k Francii a Anglii - byli nuceni, po roce nijak úspěšné války v Tyrolích a na Soči, čelit sice špatně utajenému, ale dobře a důrazně vedenému květnovému protiútoku v Tridentsku ("Trestná výprava" - Strafexpedition) a od pohromy je zachránila jen nečekaná veleúspěšná Brusilovova ofenzíva v červnu 1916 na Ruské frontě, kde do konce června ztratili Rakušané 200 000 vojáků a 1000 (!) děl.
        Tehdy začal Italský vrchní velitel, generál Luigi Cadorna uvažovat, co podniknou jeho protivníci příště. Přestože bylo Švýcarsko neutrální, pokud by jím Němci s Rakušany prošli, vpadli by do Itálie od severu a velmi záhy by se ocitli nadohled od Milána v rovině, která se brání podstatně hůře, než hory. Cadorna (který byl mj. vojenskou odborností z mládí právě specialista na taktické stavby) nařídil budovat po větší části hranice se Švýcarskem (samozřejmě s jistým, cca 5-15km odstupem do vnitrozemí skrze utajení) téměř souvislou linii zákopů, ubikací, kaveren, dělostřeleckých postavení, spojovacích cest a stezek. Zejména silniční stavitelství zde zažilo asi poprvé a naposledy nevídaný boom, poněvadž jiný důvod, proč stavět v horách cesty, neexistoval.
         Stavebních prací se zůčastnili vesměs místní obyvatelé a to hlavně ženy a k válce neodrostlé děti (poněvadž muži byli vesměs na frontě) pod dozorem specialistů a pak zajatci. Dílo, které provedli, je obdivuhodné a dodnes, těměř sto let od svého vzniku, vzdor tvrdým horským podmínkám, stojí. Práce byly údajně dobře placeny a do kraje přinesly veliké hospodářské oživení - zejména řemesel. To pak vzalo zasvé poté, co se spousta mužů nevrátila z války a zbytek dokonala ta druhá.. 
        Samotná linie se týká jen zlomku těchto hor, ale většina použitelných komunikací má tento původ - bylo myšleno i na možný průlom i použití težkých kalibrů, střílejících ze zápolí v hloubce desítky kilometrů - stovky kilometrů horských silnic na několika hřbetech. Proto jsou dnes páteří turistických cest i silnic vedoucích k horským chatám a hotelům, které většinou stojí na základech byvších ubikací a baterií... Spousta pěšin vede téměř zasypanými zákopy a mnoho lesních cest jsou byvší zásobovací a propojovací.

              Návštěvou této linie se lze hodně dozvědět o obranných opevněních a strategii obrany té doby - to mimo jiné díky tomu, že na této fontě se nikdy nebojovalo a proto je vše VELMI zachovalé - s ruinami na Soči, či v Dolomitech, které byly podrobeny buď těžké palbě, či vysokohorskému klimatu, se to nedá vůbec srovnávat.

Ostatně - fotografie mluví samy za sebe:       
  
 
 

LAGO MAGGIORE  -    jezero z románů a ráj těch, kt. nechybí peníze; asi jako Cote d'Azur... stačí ale uhnout od třpytivé hladiny strmě do vrchů a otevře se naprosto jiný, zapomenutý svět...
       Strmé svahy, lesy, louky, pastviny, hluboko zaříznutá údolí a strže potoků a řek, horské vesnice vysoko ve svazích a opuštěné, půl až  jednostoletí se rozpadající  pastevecké usedlosti na hranici stromového pásma ještě o 400-700 výškových metrů výše.  Zaniklé cesty a pěšiny, zakreslené v mapách, ale fakticky již neexistující...

            Odtud odešly stovky horalů v nejlepších letech do obou nesmyslných válek a nikdy se nevrátily... V kraji byly doplňovací obvody elitních Alpínských pluků a po mobilizaci to tu verbíři brali hlava nehlava, poněvadž muži z hor byli všeobecně lepšími vojáky, než z nížin.  Na Sočské frontě a v Dolomitech se utkali s tehdy novým vynálezem - kulometem. Vdovy a zbytky rodin pak  ještě chvíli živořily v chudém pasteveckém kraji a pak odešly kamsi do nížiny - desítky opuštěných horských usedlostí dodnes svědčí o pomíjivosti lidské existence a hodnot....
         Ti, kteří měli lepší osud a zbohatli v průmyslové a válečné vřavě 20.století si pak dole u jezera postavili luxusní rezidence, často za peníze z armádních dodávek... 
          Mnozí si tehdy všimli krásy jezera, rázovitých městeček i kraje kolem a kromě zákopů a vojenských silnic vyrostl taknějakmimochodem i tu a tam slušný dům, či dokonce rezidence v empírovém stylu - plukovníci, generálové, obchodníci a dodavatelé, stavitelé, stavitelé, aristokracie...
          O tom už ale ve zlatých 60-70tých letech měl málokdo ponětí... jako dnes.
To vše v nádherné krajině, která, jsa v srdci Evropy, připomíná zejména v horách spíše Rumunsko, než Itálii... Vyloženě lovecká a pastevecká oblast je pod správou Národního parku VAL GRANDEa dlužno dodat, že jí prospívá - za Evropské peníze se místy opravují cesty, usedlosti a pastevecké baráky, staví se naučné stezky - ale přestopřezevšechno:
         Turista - či jak se dnes říka "Trekker" - může celé dny bloudit liduprázdnou krajinou a nepotká člověka, či jen malé skupiny.  Čím dále od jezera, silnic a parkovišť, tím větší opuštěnost a zároveň krása téměř nedotčených hor, připomínajících vzdáleně zelené patro Julských Alp, nebo Malou Fatru.  Jen podnebí je výrazně teplejší.
       Švýcaři říkají, že to tu připomíná Balkán - to není špatné přirovnání.  Když se jich zeptáte, proč jezdí sem a nechodí po svých, mnohem vyšších a také krásnějších horách, někteří dokonce upřímně odpoví: " Protože tady nejsou žádné lanovky,hotely, lidé a nevybírá se tu za každé upr..."
                No a pak se vydejte na dovolenou na Jungfrau nebo Engadin!

První zastávky samozřejmě patří jezeru :
 letoviska, honosné rezidence, malebná městečka,koupání nebo výlet vyhlídkovou lodí,posezení v pizzerii přímo na molu...
 
 
 
  

    

Od jezera vede několik cest po strmých svazích byvších pastvin a hlubokými údolími nahoru do vrchů a hor..

           
Kdysi to bývaly dřevařské a pastevecké stezky, případně finanční stráže, ale mnohé z nich poznamenala zásadně 1.válka - staly se z nich zpevněné vojenské zásobovací silnice .  
To vše se týká jenčásti hor, ale většina dodnes používaných komunikací má právě tento původ.           
       Po starých loveckých, vojenských a pasteveckých chodnících přes vrcholy, údolími, loukami a lesy, místy ale také zákopy a vojenskou fortifikací... jde o výpravu také za přírodními krásami a dalekými rozhledy, dva, tři kratší, či jeden dlouhý, ale náročný okruh (místy špatné cesty).

 
Jednou z největších atrakcí je návštěva dělostřelecké pevnosti, vystřílené ve skalním zubu nad jezerem a pobřežní silnicí do švýcarského Locarna,+přilehlého stanoviště baterie těžkých kanónů

 
  

A ještě odvážné, s fortelem udělané - vždyť slouží, většinou bez jakékoli údržby, dodnes - vojenské silnice...