GRANDE GUERRA-po stopách "VÁLKY NA ITÁLII"1915-18

                     Legendární pomník obráncům Bovecké kotliny od Ladislava Kofránka v LOGu pod Mangartem.        Pohled na JAVORŠČEK  a sedlo Golobar  z Lipniku. Vpravo dole RAVELNIK a BOVEC, vpravo nahoře okraj KANINu 

               "ZAMRZLÁ FRONTA nad SOČOU"
                 a legenda jménem CAPORETTO

č.1 ISONZO-Horská fronta v KRNSKÉM pohoří (BOVEC-TOLMIN)
+ legendární průlom u KOBARIDU (Caporetto) 24-26.X.1917

Po stopách (nejen) českých jednotek na Sočské horské frontě z BOVCE do TOLMINU. Byvšími vojenskými chodníky, mulateriemi, zákopy, kavernami, pozorovatelnami, stanovišti baterií, ubikací, velení a trénu - po stopách pozapomenuté fronty 1.války, v níž sehráli nemalou roli čeští vojáci, ale i české zbraně z Plzně.
    Kromě exteriérů zahrnuje návštěvu voj. muzeí, sbírek, hřbitovů, ossárií a kostelů.

 
Minomety, kt.odpálily plynové nálože u BOVCE do It.pozic u Čezsoče; několik hodin po útoku před odvezením. Došlo k příšernému masakru - 6000 it.vojáků v 1.linii spících a se špatnými maskami vychrchlalo plíce během dalších 12 hodin...    

24.10.1917  ve 2 hodiny ráno začal útok dělostřeleckým přepadem plynovými granáty po celé čáře v rovině u Bovce.  Zároveň vyletěly do vzduchu přední Italských pozice plné kulometů a plamenometů  (minová štola) na Mrzli vrchu nad Tolminem (kóta Roncconne);  a zatímco se rouburácela nečekaně mohutná Rakouská dělostřelba po celé délce fronty od Tolminu k Bovci, v nastálém kraválu se ve tmě, dešti  a mlze po svazích  rozeběhli po svazích Mrzli vrh češi z Hradeckého pluku, následovaní Maďary a teprve vzadu Němci - do rozednění byli Hradečtí k vlastnímu úžasu u řeky a Kobaridu; vyčištěným pásmem prošly německé sbory, přeplavaly za mlhy, deště a sněžení řeku na lanech a zahájily svůj legendární útok na "dělostřelecké" hřebeny nad Sočou - Grad, Stol, Matajur a Kolovrat. Velitelem jednoho úderného oddílu byl tehdy 26ti letý nadporučík Erwin Rommel... vyznamenaný při dobytí Matajuru. Coby t.č. subalpterní poddůstojník nebyl strůjcem použité taktiky ale co zažil si dobře zapamatoval a uplatnil  účinně za druhé války - především taktiku vrážení útočných klínů do linií protivníka, izolaci jednotlivých skupin a jejich likvidaci a zejména - rychlý a dravý postup vpřed s cílem rozrazit frontu i zápolí a zásobování protivníka.  Jeden z mála případů, kdy se naplnila strategie "BLESKOVÉ VÁLKY" ...
            Druhý den dosáhl průlom 23km, byly dobity dělostřelecké hřebeny  Kolovrat i Matajur a drtivá většina dělostřeleckých baterií padla do útočníkových rukou (hlavně těžké kusy velkých ráží) a  obrana se začala ve zmatku hroutit... nakonec došlo doslova na úprk . Alpíni se na mnoha místech hor dostali do obklíčení a v husté mlze a chaosu ještě týden sveřepě a zoufale statečně vzdorovali, zatímco velení už bylo v Udine..  
         Fantastický průlom po celé té kruté dvouleté poziční válce  pokračoval pak celý měsíc listopad 80km do hloubky Italského území a zastavila ho až rozvodněná Piava, vyčerpání postupujících útočníků, problémy se zásobováním  a zima... Utrpení vojáků obou stran na Soči skončilo a hory oněmněly.
                                  Zrodila se legenda jménem Kobarid...
Krnské pohoří od severu: -zprava Alpíni,zleva R-UH domobrana, pak Talijáni na hřebeni a dost.V popředí smrtící výspa KAL. 

Vyloženě horská fronta na Soči zabírala asi jen třetinu celého pásma střetu, od Bovce (tehdy Flitsch) k Tolminu . Ostatní úseky měly charakter spíše vrchoviny (na sever od Tolminu po Stador. Tolminské předmostí a jih); členité náhorní planiny cca 500-700mnm (Bajnšice, obecně od Gorice k Tolminu), nebo krasové plošiny, připomínající charakterem válčení frontu ve Flandrech (Montfalcone - Doberdo - Miren - Gorice). Charakter bojových akcí tomu také odpovídal - Nejstrašnější masakry všech bitev na Soči (s vyjímkou té poslední na Bajnšické nároní plošině ), se odehrály právě na jižním úseku fronty od Gorice (včetně) k moři a s ním jsou spjaty i osudy většiny českých a moravských sborů nasazených ve Slovinsku;
              Zatímco horský úsek na severu byl "jenom" dějištěm úporných guerillových šarvátek, ale také několika legendárních akcí (Italský útok na Krn a posléze na Batognici; rakouská sveřepá obrana Kal, Mengore, Selski vrh, Mrzli vrch (mj. i české jednotky - pluky Plzeň, Budějovice, Hradec králové), Vrsič, Ruševa glava; minovém výbuchu na Batognici; a hlavně překvapivého průlomu u Kobaridu 24-26/10/1917, který znamenal naprosté zhroucení Italské linie a ukončení bojů v Julských Alpách a na Soči, a pokračoval hlubokým průnikem do vnitrozemí Itálie, který zastavila až řeka Piava  - ale to už je jiná historie a krajina....

      Snadná, vytrvalostní  až obtížná VHT turistika NALEHKO, či se střední zátěží (beze stanu) vybranými trasami k vybraným cílům. Relativně dobrými cestami, s obtížností dle kondice a skladby účastníků. Kulturně-historické-sportovní zajímavosti, muzea v přírodě. Spaní: bivaky, chaty, kempy - ve vlastním stanu. Náplň lze upravit dle dohody. Zůčastnit se mohou v zásadě všichni, koho neporazí výstup na Milešovku za 60min. Na přání je možné připravit několik 2 až vícedenních tras - ovšem s vyšší obtížností.

                          Pohled na frontovou linii v Krnském pohoří dělostřeleckou střílnou na JAVORŠČEKU 
Bezesporu nejtěžší úsek horské fronty nad Tolminem, zejména r. 1915-místo úspěchů  II.praporu 18.pěšího pluku Hradec Králové a  Lager MALI STADOR, pod ním sedlo SLEMĚ, uprostřed VISOČ VRH, za ním sedlo PRETOVČ a vzadu MRZLI VRH, GRMUČ a VODEL. Pohled z Velkého  Stadoru kt.byl ještě ve II.sv.válce  obsazen partyzány. . .
 '
MOŽNÁ NÁPLŇ  - VARIANTY:

A) Vícedení přechod Krnského pohoří+jednodenní k památkám a muzejím:  pro zkušené turisty v dobré kondici a s kompletní výbavou pro pobyt v přírodě na  4-6 denní přechod hřebene. 
                   (V případě špatného počasí nahrazuje částečně/zcela varianta B)   
PŘECHOD: Bovec - Javoršček - Vršič - Krnčica - Krn - Batognica - Vrh nad Peski - Maselnik - Rdeči Rob -V/Malý Stador - Visoč vrh - Mrzli vrh - Grmuč - Vodel - Tolmin.  (v rámci přechodu možné odbočky k lokálním cílům mimo trasu - doporučeno !!! - Prehodci-Krnsko jezero-V.Lemež-Vogel-Griva...)
OSTATNÍ:  Muzea v Kobaridu a Tolminu vč. soukromých sbírek. Hřbitovy a kaple Soča, okolí Bovce, okolí Tolminu, Javorca. Pevnosti a batřerie  Bovecké  uzávěry: Herman, Kluže, Kal. Štola Rajbl

 B) Jedno-2denní  výlety k památkám a určitým úsekům fronty:   snadnější varianta pro zdatné chodce a horší počasí:  výlety nalehko.  Přesto nepodceňovat - místy větší vzdálenosti a hlavně PŘEVÝŠENÍ !!!
-  Rombon, Čukla
-  Čelo (stellung Kal) - Svinjak
-  Ravelnik + plynový útok u Bovce - Kobaridská ofenzíva
-  Javoršček, pl.Golobar, Lipnik, Hudi vrh
-  Kal-Vršič-Ruševa glava (k.1776 Ďáblova skála), Krnčica- Sr.Vrh
-  Krn - Batognica
- Maselnik, Skutnik, Škofič, Peski vrh 
-  Mrzli vrh:  Češi v obraně úseku Mrzli vrh-Sleme-Stador
-  Několik hřbitovů Čs.vojáků a kaple JAVORCA
- "dělostřelecké" hřebeny  Kolovrat a Matajur - cíl útoku u Kobaridu
-  Mrzli vrh, Vodel, Kamno - noční útok a počátek ofenzivy u Kobaridu 24.X.1917

+návštěva bojiště okolí Kobaridu (průlom  24-28.10.1917), (1-2denní výlety)

OSTATNÍ:  Muzea v Kobaridu a Tolminu vč. soukrom. sbírek. Hřbitovy a kaple Soča, okolí Bovce, okolí Tolminu, kaple Javorca.  Pevnosti/baterie  Bovecké  uzávěry: Herman, Kluže, Kal.  Štola Rajbl 

 SPECIALITA:     minová válka v oblasti Batognica;  Váchalova cesta s bandaskou polívky na Javoršček; Fr.Šrámek sestupuje z Rombonu; Češi v obraně úseku  Stador-Mrzli vrh;  jak Duce Musollini zamlada na Vršiči válčil...
- Legendární průlom u KOBARIDU (CAPORETTO) 24-26/x/1917; jednotlivé bojové operace a postavení; óbrlajtnat Erwin Rommel a jeho vojáci překračují řeku...

BONUS NAVÍC:  návštěva pevností Herman, Kluže, Predil

TERMÍN :                    květen – září, vyjímečně 1.pol. října
POČET MÍST:            5-8
POČET  DNÍ:             10, bezplat. prodloužení o 1 den, 13 dní za symbol. příplatek
DÁLK.PŘEJEZDY:     2x12=24hod
OBTÍŽNOST:            SNADNÁ až VYTRVALOSTNÍ turistika. Relativně dobré cesty.     
CENA:                        7 - 8500,- dle náplně. Nezahrnuje stravu, pojištění, lokální výdaje 
                  Pro detaily / dotazy k akci mailujte na       dolomiter@volny.cz

         NAVŠTIVTE STRÁNKY S NABÍDKOU RYZE TURISTICKÝCH  AKCÍ   

  

- vysilujícím převýšením horského terénu, v němž nebylo možné se při útoku rychle pohybovat
- vrtkavým vysokohorským počasím
- obtížemi se zásobováním, zejména vodou v letních měsících a vším ostatním v zimě
- rozzuřenými obránci, kteří hájili zemi a často i rodiny v nedalekých vesnicích+dobře znali oblast
- kulomety Schwarzlosse a Škodováckými horskými kanóny 80 a 150mm + moždíři 305mm
   
  Moždíř ŠKODA vz. 1916, 305 mm. "Lehká", mobilní 4tunová bestie; postrach it.infanterie a často záchrana stovek obránců. 
 
Kulomet SCHWARZLOSE M.07/12  8mm-spolehlivý násobitel počtu obránců-kde chyběli lidé a bylo dost munice,tam neprošli

                               Škodovácké kanóny 150mm v akci kdesi v Krasu - podle vodní hladiny snad Doberdo lago.. u moře?

               Vojáků na frontě teprve přibývalo a většina akcí prvních dnů léta 1915 vypadala tak, že Alpíni se drali na hřeben od Javorščeku přes Krn až k Mrzli vrh a z druhé strany dobíhali obránci v polovičním až desetinovém počtu do neexistujících pozic. Poněvadž v prvopočátku konfliktu terén vylučoval nasazení těžkých zbraní, masivních ztečí a ztěžoval až znemožňoval zásobování (notabene Italská armáda byla celkově hůře vyzbrojená a Rakušané měli prozměnu veškerou těžkou moderní výzbroj na východních frontách), došlo v prvním roce doslova na souboj pušek a ostrostřelců; když došla munice, házeli obránci na útočníky KAMENÍ, jako za starých časů na mamuty... Boj měl charakter boje muže proti muži a rozhodovala vycvičenost jednotek, přísun munice a záloh, přesnost střelby, přítomnost kulometů a pohotovost / důvtip polních velitelů a - také voda! V tomto boji měli Alpini  zejména v těžkém terénu skal morálem a výcvikem výrazně navrch, což vyústilo v bilanci ztrát 2-3:1 ve prospěch Alpínů; a - ve ztrátu Krnu (Monte Nero) a jeho přilehlého hřebene (Krnčica-Vrsič). Nasazení ukrajinských jednotek z pahorkatin proti horským jednotkám Alpínů mělo pro Rakušany fatální následky a byly po ztrátě Krnu nahrazeny horskými jednotkami Kaiserjäger, staženými narychlo z Tyrol.   Dlužno dodat, že obdobně nezkušený český II.prapor 18.pěšího pluku Hradec Králové, zasazený od počátku v oblasti Mrzli vrh, se překvapivě osvědčil a stal se v jistém smyslu elitní HORSKOU jednotkou úseku, která ve finálním průlomu u Kobaridu "čistila" cestu německým jednotkám dolů k řece...
               Po červnové ofenzívě a ztrátě Krnu čelili Plzeňáci a Hradečáci spolu s Maďary v roce 1915 pekelnému tlaku Alpínů ještě v červenci  a naposledy v září na linii Mrzli vrh-Stador, zejména v sedlech Pretovč a  Sleme, což vyústilo v příšerné krveprolití - Alpini se drali po strmých svazích vzhůru přímo do kulometné palby a "mrtví padali spolu s živými dolů, kde se vršili na jedné velké hromadě". Vše skončilo nakonec obsazením strategického nižšího hrbu Planina Lapoč Mrzliho vrhu a obránci hlavní  hřeben přesvědčivě ubránili..

Místo urputných střetnutí Alpínů a Hradečáků z IR.18 v létě 1915 - sedlo SLEME a VISOČ VRH, vlevo dolina TOLMINKY.
Síť zákopů (hřeben) a přístupových stezek do první linie na svahu vlevo je podnes patrná (pohled z helikoptéry)

               Nakonec přes 10-20ti násobnou přesilu Italové až na výjimky prošli do zimy pouze k prvnímu hřebeni hor (a to pouze jen v úseku Krn - Vrsič) a šokující houževnatý odpor + problémy horské fronty a obtíže v zásobování + nastupující zima, to vše je donutilo pozastavit operace, zpevnit dobyté pozice, posílit týl, vystavět cesty, rozmístit dělostřelecké baterie, přehodnotit strategii ...
                  To byla zásadní chyba, kterou Italské velení udělalo snad pokaždé na všech frontách – a to zejména na Sočské, zas a znovu : neudrželi tlak dostatečně dlouho a ve chvíli, kdy už bylo zhroucení protivníka na vlásku, zastavili, nebo dokonce ustoupili. No Soči k tomuto stavu docházelo opakovaně snad ve všech bitvách... Mezitím Rakousko, zalarmované po půlročním konfliktu na nové frontě, začalo do oblasti stahovat regulérní armádní pluky z východu, mobilizovat horské obyvatelstvo do speciálních jednotek, nasazovat vycvičené kulometné roty a posílat voj.techniku, stavět komunikace a doslova se zavrtalo do skal horských linií.
                  V nížině byla situace obdobná; i když všechno tam vypadalo jinak...  
Tentýž pohled, více vpravo - sedlo SLEME a VISOČ VRH, vzadu sedlo PRETOVČ a MRZLI VRH.
Italové se na svazích MRZLI VRH dostali až téměř na hřeben - přesto tenhle klíčový úsek nepadl.  (pohled z helikoptéry)
     

                   
                   Pojďme navštívit místa, kde se to stalo - leckde se ani nechce věřit, že se tu něco takového odehrálo. Pak ale najdete v hustém lese zbytky zákopů, hotová bludiště; hustá pole trychtýřů po vybuchlých granátech, střepiny, celé šrapnely, plech, zbytky staveb, silnice, ubikace, pozorovatelny, dělostřelecká stanoviště, kaverny, hřbirtovy, kostely ... každý metr je tu poznamenán, ať skrytě, či zjevně, válkou... Plech na střechách kolib, chat a seníků pochází většinou z dob konfliktu.. drží dodnes.

        PODROBNÁ náplň akce závisí na dohodě a disponovanosti účastníků; přechod hlavního hřebene z Bovce k Tolminu je mimo převýšení a absencí vody znepříjemněn i minimem ubytovacích kapacit... přesto jej lze realizovat buď natěžko, nebo třeba po částech (zajímavé úseky). Kompletní přechod je především ekonomičtější z hlediska našlapaných výškových metrů (velmi podstatné převýšení při nástupu od Soče); poté je doplněný o několik jednodenních túr (např. návštěva Sabotinu, Kolovratu, Monte St.Gabrielle....)
                      Jinak je běžná náplň akce rozplánovaná na jedno - dvoudenní výlety a spí se v kempech; je třeba počítat v horské oblasti s opravdu velkým převýšením (1000-1500vm), budete-li chtít navštívit vrcholy...Lanovky (kromě té na Kanin a ta jezdí všeljak) tu od dob války nejsou...! 

MOŽNÝ PROGRAM: 

Vysokohorský přechod  v sektoru BOVEC - KRN - TOLMIN: Půjde o delší trek po byvší linii, hlavně rakouském pásmu zákopů (Bovec - Humcič - Javoršček - Vršič - Vrata - Krnčica (nebo Šmohor) - Krn - Batognica - Peski - V.Stador -M.Stador- Pl.Sleme - Pretovč - Mrzli vrh - Vodel - Tolmin). Např.cestu na Javoršček odklopýtal nejednou s bandaskou menáže pro dělostřelce malíř Josef Váchal... 
Jde o plnohodnotný hřebenový VHT přechod (stan/žďárského vak) + potraviny na cca 5 dní;

Jednodenní výlety v druhé polovině do zajímavých cílů spjatých s tématikou: Tolmin/Most na Soči (Muzeum války, Kozlov rob, pp i Mengore);  Kobarid (muzeum války - legendární průlom 24/101917), Bovec a Soča (muzeum války, hřbitov/kostel v Soči, Ravelnik, Polog, pp. Rombon/Čukla. Nazávěr Log pod Mangartom; pevnosti Herman/Kluže a Pevnost Predil. 
S ohledem na počet cílů, aktuální disponovanost účastníků a počasí nelze vyloučit částečnou změnu programu.

                   Sídlo vrchního velení Rak-Uh sil v Bovecké závěře, pevnost KLUŽE, dnes muzeum 
  
  
Starorakouská pevnost PREDIL, zničená útokem NAPOLEONOVÝCH jednotek při tažení na Vídeń - posádka padla při statečné a zoufalé obraně téměř do posledního muže vč. velitele, HERMANNA von HERMANSDORF 
 
  Bovecké uzávěra, modernější horní pevnost HERMANN, těžce poškozená bombardováním italských těžkých ráží z 12km vzdáleného údolí přes hory(!!!) ve velmi nepravděpodobném úhlu - přesto byla palba tak úspěšná, že ji Rakušané na jaře 1916 dobrovolně vyklidili a demontovaná děla přemístili do baterie "Na ČELE"   Pevnost HERMANN dnes - stále jsou patrné účinky ničivé palby spolu s desítkami kráterů v lese a křoví kolem.
              Obě Rakouské pevnosti (HERMANN nahoře a KLUŽE dole u silnice) dnes při pohledu z helikoptéry..  
Baterie "NA ČELE" (Stutzpunkt KAL) - pohled na zalesněný RAVELNIK a Boveckou kotlinu - BOVEC vlevo. 
  
Kostelík JAVORCA (UNESCO)v dolině Tolminky pod MRZLI VRH a STADORY. Na dřevěných deskách  z bedniček od munice jsou vypálena jména padlých, kt. šlo identifikovat. Českých se jen tak nedopočítáte...   
 

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz